Cesta do středu Země aneb výprava roverů do nepřístupných jeskyní

Krasové území na Pomezí je jedním s největších jeskynních systémů vyhloubených v mramoru. Voda po miliony let vymílala vápenec a vytvářela jak úzké chodbičky, tak úžasné, velké dómy s bohatou výzdobou krápníků, sintrových závěsů, vodopádů a jiných malebných rozmarů přírody. Ale tyto krásy bývají skryty hluboko v podzemí a jen málokdo má šanci je vidět. V tom spočívá práce speleologů, kteří z jeskyní pracně dolují bahno a kameny, aby objevili právě tyto podzemní poklady. 

 

K jedné takovéto speleologické skupině jsme se s naší roverskou družinou připojili, abychom jim pomohli v jejich práci. Dne 21. března 2015 jsme v 9 hodin dorazili na Pomezí a vyrazili jsme k jeskyni, kde probíhalo bádání. Hned po příchodu k „díře“ (v jeskyňářském slangu jeskyně) nás překvapil důmyslný systém složený z dlouhého lana, benzínového generátoru a tří kýblů, který vyvážel hlínu a kameny na povrch. Práce tam bylo opravdu mnoho a ne jednoduché. Jeskyně byla zasypána velkým množstvím bahna a kamení, které tam odplavila voda při velkých deštích. Všechna tato hlína se musela znovu vykopat, naložit do kýblů a vyvést ven. Nebylo zrovna příjemné krčit se v uzoučkém prostoru, vykopávat bahno pod svýma nohama a nakládat ho do kýble nad hlavou. Ale poprali jsme se s tím statečně a na konci práce jsme mohli hrdě konstatovat, že se naším přičiněním jeskyně o více než metr prohloubila. 

 

Odměnou za naši pomoc nám byla prohlídka nepřístupných částí Jeskyní na Pomezí, konkrétně Liščí díry. Připravili jsme si helmy, čelovky a někteří dokonce foťák z kompletním vybavením a vydali se do nitra Země. Po prvních plazivkách jsme se dostali do malé jeskyní prostory vyzdobené krápníky s alespoň 30 zimujícími vrápenci. Bylo to krásné, ale hlavní překvapení nás teprve čekalo. Proplazili jsme se další chodbičkou a ocitli jsme se v prostoře, kterou bych u nás jen těžko očekával. Oproti zpřístupněným částem jeskyní byl tento dóm vysloveně obrovský. Podle hrubého odhadu mohl mít na délku asi 50 metrů a na výšku alespoň 10. Byl vyzdoben desítkami stalaktitů a stalagmitů, nacházeli se tam překrásné sintrové galerie, které byly jako ze šlehačky a uprostřed dómu se tyčil 8 metrů vysoký stalagnát, největší ve střední Evropě. Tento dóm dostal název Rumový. Z této prostory vedlo nesčetné množství chodbiček a cestiček do dalších menších dómů a chodbiček. Aby to člověk všechno prozkoumal, musel by mít mnohem více času, než jsme měli my. Ještě na odchodu jsme udělali pár památečních fotek a vrátili se na povrch. 

 

Musím říci, že Rumový dóm mě udělal opravdu velký dojem a doufám, že se tam zase někdy vrátím, abych mohl obdivovat tu krásu, která je tak marnotratně skrytá pod zemí a jen málokdo se jí může pokochat.

 

 

Danek