Útěk z Nýznerova

V pátek 27. února jsme se vydali utéct z pracovního tábora (gulagu) v Nýznerově. Sešli jsme se kolem půl čtvrté na autobusáku, kam dorazil: Johny, Honza, Kuba, Robin, Tomáš, Šnicl a Šimon. Dopravili jsme se do Vápenné a odtud jsme šli směrem na Nýznerov. Po cestě jsme potkali Lukyho, který se k nám přidal po cestě. Cesta k chatě byla poněkud dlouhá, ale kolem 7 jsme došli do chaty pod Sokolím vrchem. 

Po vybalení jsme se od Lukyho dozvěděli, jak to vlastně v tomto režimu bylo, a co to vlastně ten gulag je. Jakmile Luky dovyprávěl tak přišel Ája, který nechal auto u mostu (asi 4 km pod chatou), Honza s Lukym a Ájou sešli k Autu pro jídlo, které přinesli do chaty. Vyptávali jsme se, kde je Ája, ale ten se prý rozhodl odjet zpět do civilizace, tak jsme ho pak už ani neviděli.  Po dobré večeři jsme si šli zahrát Honzovu hru, a to Pracovní tábor (parodie na městečko Palermo). Po hře jsme poslouchali Johnyho úryvek z knihy The Long Walk, u kterého jsme všichni usnuli. 

V pozdní sobotní ráno nás vzbudil Johnyho budík. Dali jsme si chleba s máslem a marmeládou a vyrazili jsme si vyrobit sněžnice. Ale aby se nám to nevyrábělo tak jednoduše, tak po cestě směrem do Nýznerova byly rozházeny rudy, které jsme našemu veliteli museli v časových intervalech odevzdávat. Uvařili jsme si na oběd špagety s fazolemi a rajským protlakem (velice chutné a vydatné jídlo).  

Odpoledne jsme začali sbírat potraviny a vodu na útěk, všechno nám ale kazili dozorci. Jakmile jsme měli všeho dost vyšli jsme. Po pár tisíc kilometrech nás z nedostatku vitamínů postihla šeroslepost. Viděli jsme velice špatně, ale pokračovali jsme! Při přechodu zasněžených kopců jsme použili naše sněžnice. Jakmile jsme se chtěli dostat přes plot, nastal problém. Nebyla v něm díra, kterou by se dalo prolézt. Také nás po cestě zastihla velká a silná sněhová bouře. Kde jsme museli jít poblíž sebe a držet se lana aby se nikdo neztratil. Při přechodu Transsibiřské magistrály jsme se nepozorovaně dostávali kolem podivných ruských zemědělců. Po příchodu do Indické chatky jsme se snažili dorozumět s majitelem chatky, ale marně. Tak nás napadlo zahrát mu pantomimickou scénku. V pozdních hodinách se v chatě sešla sněmovna lordů. Sněmovna do svých řad po dlouhém a namáhavém večeru přijala všechny nové tváře. 

Nedělní ráno se konal nedobrovolný úklid. Kolem 10 jsme vyšli z chaty a šli zpět do Vápené na autobus. Zahráli jsme Čing-čong a od Johnyho jsme dostali dekrety za úspěšný útěk.

Robin