Výprava na sněžnicích

Výprava začala srazem na autobusovém nádraží v Jeseníku a cestou na Videlský kříž. Odtud jsme měli namířeno na Vysoký vodopád, Švýcárnu a pak na Červenohorské sedlo.

 Johny nám ukázal jak sněžnice seřídit a šlo se. První úsek cesty byl pohodový, krásné počasí a mírně stoupající cyklostezka. Rysi měli trochu problém, ale v porovnání s Johnym, který neměl sněžnice, se jim muselo jít skvěle.

  Cesta se ale postupně zhoršovala a my jsme Vysoký vodopád trochu minuli, ocitli jsme se nad ním, a tak jsme se rozhodli, že půjdeme na Švýcárnu rovnou. Toto byl nejtěžší úsek cesty, opravdu hluboký sníh, v zimě špatně značená cesta a začínala nám být zima. Johny vyloženě trpěl, udělal krok a propadl se o půl metru. Nakonec jsme ale všichni na Švýcárnu dorazili. Bylo to trochu zklamání, strašně moc lidí, málo místa a drahé jídlo. Snad všichni jsme si dali drůbeží polévku, která sice stála čtyřicet korun, bylo jí málo, ale byla výborná.

 Když jsme vylezli z chaty, připadalo nám, že jsme se ocitli někde na Sibiři, protože byla neuvěřitelná kosa. Vydali jsme se směrem na sedlo a myslím, že toto byl nejlepší úsek cesty. Chůzí jsme se za chvíli zahřáli, cesta vedla z kopce a byla dobře vyšlapaná, takže se šlo jako po másle. Ke konci cesty jsme křižovali sjezdovku, což bylo docela dobrodružné, protože kolem nás pořád někdo svištěl na lyžích, nebo na snowboardu, nikoho ale naštěstí nikdo nesrazil a my jsme v pořádku dorazili na sedlo, kam pro nás přijeli rodiče auty, protože jsme měli dvouhodinovou rezervu do příjezdu autobusu.

  Výprava se mi líbila, byl to skvělý zážitek a doufám, že si sněžnice někdy zopakujeme.

Kuba